Job 11

1A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl: 2Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane? 3Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil. 4Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma. 5Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě, 6Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou. 7Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? 8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? 9Delší jest míra její než země, a širší než moře. 10Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati? 11Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl? 12Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený. 13Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš; 14Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti: 15Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš. 16Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš. 17K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš. 18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš. 19A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou. 20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

1Then Zophar, the Naamathite, answered, 2“Shouldn’t the multitude of words be answered? Should a man full of talk be justified? 3Should your boastings make men hold their peace? When you mock, shall no man make you ashamed? 4For you say, ‘My doctrine is pure. I am clean in your eyes.’ 5But oh that God would speak, and open his lips against you, 6that he would show you the secrets of wisdom! For true wisdom has two sides. Know therefore that God exacts of you less than your iniquity deserves. 7“Can you fathom the mystery of God? Or can you probe the limits of the Almighty? 8They are high as heaven. What can you do? They are deeper than Sheol. What can you know? 9Its measure is longer than the earth, and broader than the sea. 10If he passes by, or confines, or convenes a court, then who can oppose him? 11For he knows false men. He sees iniquity also, even though he doesn’t consider it. 12An empty-headed man becomes wise when a man is born as a wild donkey’s colt. 13“If you set your heart aright, stretch out your hands toward him. 14If iniquity is in your hand, put it far away. Don’t let unrighteousness dwell in your tents. 15Surely then you shall lift up your face without spot; Yes, you shall be steadfast, and shall not fear: 16for you shall forget your misery. You shall remember it like waters that have passed away. 17Life shall be clearer than the noonday. Though there is darkness, it shall be as the morning. 18You shall be secure, because there is hope. Yes, you shall search, and shall take your rest in safety. 19Also you shall lie down, and no one shall make you afraid. Yes, many shall court your favor. 20But the eyes of the wicked shall fail. They shall have no way to flee. Their hope shall be the giving up of the spirit.”

1Toen antwoordde Zofar, de Naamathiet, en zeide: 2Zou de veelheid der woorden niet beantwoord worden, en zou een klapachtig man recht hebben? 3Zouden uw leugenen de lieden doen zwijgen, en zoudt gij spotten, en niemand u beschamen? 4Want gij hebt gezegd: Mijn leer is zuiver, en ik ben rein in uw ogen. 5Maar gewisselijk, och, of God sprak, en Zijn lippen tegen u opende; 6En u bekend maakte de verborgenheden der wijsheid, omdat zij dubbel zijn in wezen! Daarom weet, dat God voor u vergeet van uw ongerechtigheid. 7Zult gij de onderzoeking Gods vinden? Zult gij tot de volmaaktheid toe den Almachtige vinden? 8Zij is als de hoogten der hemelen, wat kunt gij doen? Dieper dan de hel, wat kunt gij weten? 9Langer dan de aarde is haar maat, en breder dan de zee. 10Indien Hij voorbijgaat, opdat Hij overlevere of vergadere, wie zal dan Hem afkeren? 11Want Hij kent de ijdele lieden en Hij ziet de ondeugd; zou Hij dan niet aanmerken? 12Dan zal een verstandeloos man kloekzinnig worden; hoewel de mens als het veulen eens woudezels geboren is. 13Indien gij uw hart bereid hebt, zo breid uw handen tot Hem uit. 14Indien er ondeugd in uw hand is, doe die verre weg; en laat het onrecht in uw tenten niet wonen. 15Want dan zult gij uw aangezicht opheffen uit de gebreken, en zult vast wezen, en niet vrezen. 16Want gij zult de moeite vergeten, en harer gedenken als der wateren, die voorbijgegaan zijn. 17Ja, uw tijd zal klaarder dan de middag oprijzen; gij zult uitvliegen, als de morgenstond zult gij zijn. 18En gij zult vertrouwen, omdat er verwachting zal zijn; en gij zult graven, gerustelijk zult gij slapen; 19En gij zult nederliggen, en niemand zal u verschrikken; en velen zullen uw aangezicht smeken. 20Maar de ogen der goddelozen zullen bezwijken, en de toevlucht zal van hen vergaan; en hun verwachting zal zijn de uitblazing der ziel.